ANTARKTICKÝ DOLAR
Charakteristika, emise
Měnová jednotka označovaná jako antarktický dolar je neplatná měna na území Antarktidy. Bankovky jsou vydávány soukromou společností Antarktickou zámořskou směnárnou.
Bankovky antarktického dolaru jsou chápány výhradně jako sběratelské předměty a větší část finančních prostředků (okolo 80 %) získaných z jejich prodeje odvádí společnost do fondu vědeckých a humanitárních projektů na území Antarktidy. 20 % výtěžku se vrací zpět do tiskáren k produkci dalších bankovek. Antarktický dolar je v ydáván pouze v podobě bankovek, které nejsou směnitelné na žádném jiném kontinentu nebo státu. Nejčastěji se jako reklamní předměty nebo tzv. fantasy issue prodávají v ekvivalentu nominální hodnoty amerických dolarů. Antarktický dolar nemá z v ýše uvedených důvodů přidělen ISO kód podle 4217. Tudíž zcela neof iciálním symbolem pro měnu je AQD, případně AQ anebo zcela jednoduše A$. Bankovky tiskla do roku 2001 British American Banknote Company. Od roku 2002 jsou bankovky tištěny v různých tiskárnách na území USA, Brazí lie nebo Mexika. Antarktické bankovky nejsou katalogizovány
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (12) Zednáři – bratrstvo humanistů nebo zlovolná sekta?
Barokní katolicizmus byl v druhé polovině 18. století už za zenitem, jeho pozice ve společnosti však byla i nadále silná.
Zároveň se ale ve vyšších kruzích šířily sympatie k novému duchovnímu bratrstvu zvanému svobodní zednáři. Církev to sledovala se vzrůstající nelibostí. Do tajemného společenství, mezi jehož obecně deklarovanými cíli bylo zejména mravní a intelektuální povznesení lidstva, se totiž hlásili nejen úředníci, vojáci a aristokrati, ale i řada kněží.
Jednoho večera roku 1762 vyšel Jan Adolf hrabě Kounic na nádvoří malostranského paláce, který před několika měsíci koupil. Nastoupil do kočáru a zanedlouho již vcházel do slavnostně osvětleného sálu jiného pražského paláce. To už ale nebyl hrabětem Kounicem. Dveřník ho ohlásil jako „Rytíře stříbrné koruny“. A protože jeho spolubratři už čekali jen na něj, mohla ceremonie zednářské lóže započít. Velká francouzská revoluce nebyla jen výbuchem hněvu té části společnosti, která neměla co ztratit. Starý společenský model narušovali po předcházející dlouhá desetiletí sami členové privilegovaných vrstev. Pevná barokní koalice aristokracie a vysokého kléru dokázala dlouho udržovat status quo. Její mladší členy však tradiční hodnoty přestávaly lákat. Zednářství se pro ně stalo alternativou a časem dokonce módou. Působilo přitažlivě na všech úrovních a členem lóže se proto mohl stát jak neznámý provinciální úředník, tak František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU