ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (41)
Karlovarské účelové známky I.
Seriál Ze světa kovových známek se tímto pokračováním posouvá do další fáze, kde bude pozornost zaměřena na účelové známky určitých regionů a větších měst. Cílem není kompletní dokumentace známek daných oblastí. Při výběru bude kladen důraz na ražby, které dokládají specifika daného města, nebo na známky charakteristické pro určitou oblast.
Karlovy Vary jsou z pohledu numismatiky nesporně zajímavým městem. V letech 1848–1849 zde byla vydána nouzová převážně papírová platidla, jež měla kompenzovat přechodný nedostatek drobného oběživa. K další emisi nouzových platidel v Karlových Varech došlo za 70 let po v yhlášení Československé republiky. Vydání papírových nouzovek s datem 10. 11. 1918 mělo politický podtext a signalizovalo do světa příslušnost Karlových Varů k provincii Deutschböhmen provolané 29. října 1918. Papírová nouzová platidla z obou v ýše zmíněných období byla opakovaně uveřejňována a jsou tak sběratelům dobře známá. V Karlových Varech se užívaly i některé druhy účelových známek, kterým však na rozdíl od karlovarských nouzovek byla dosud věnována minimální pozornost. Vydala je pohostinská a lázeňská zařízení, podniky, obchodníci, konzumy i jednotlivci. Zastavme se u některých karlovarských ražeb blíže.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
PÍSMO NA MINCÍCHA MEDAILÍCH (8)
Návrat k antickým vzorům
16. století znamenalo v našich dějinách krátké, ale významné období hned v několika ohledech. Středověk byl nahrazován humanismem, ať už si tohle nepříliš přesné pojmenování vykládáme jakkoli. Se snahou nastolit absolutní monarchii k nám v téže době přicházel i nový sloh – renesance. Zatímco politický tlak vyvolával v české stavovské společnosti protitlak, nová umělecká forma se zabydlovala bez obtíží. To vše se, jako vždy, projektovalo i do mincovního obrazu, včetně písma.
„Kde je Berger?“ ozýval se z chodby mincovny opakovaný a stále sí lící křik. Ry tci se podívali po sobě a pak na prázdné místo po jejich kolegovi. To už se rozletěly dveře a mincmistr se vztekle rozhlédl po dílně. „Já to věděl, že uteče. A dobře udělal. Tentokrát by mu to už neprošlo. Dvě chyby ve dvou slovech a ještě ke všemu v titulu panovníka!“ Mincmistr se odmlčel a bylo vidět, že právě začal přemýšlet, jak ochránit vlastní kůži. Pak se vzpamatoval a do těch několika mlčících tváří křikl: „No co je, dělejte dál! Ale pro všemohoucího Boha, už bez chyb!“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.